Jsou hodinky toxické? Co víte o luminiscenčních materiálech na replikách hodinek?

  Před časem se objevily zprávy, že jedna hodinářská značka používá toxické luminiscenční materiály; bez ohledu na to, zda je toto tvrzení pravdivé, rozumíte opravdu luminiscenčním materiálům používaným v hodinkách? Faktem je, že většina historických svítících hodinek vysoce toxické látky obsahovala. Přestože použité množství bylo minimální a chráněné sklíčkem hodinek, mohly stále představovat riziko pro lidské zdraví. Co přesně jsou tedy luminiscenční materiály používané v hodinkách? Které z nich jsou pro člověka škodlivé? NížeWebové stránky s replikami hodinekvšechny provedeme znalostmi o luminiscenčních materiálech na hodinkách.

　　Vynález hodinek měl učinit život pohodlnějším, ale čtení času ve tmě zůstává obtížné a vyžaduje externí zdroj světla. Následně někteří začali nanášet fluorescenční materiály na ručky a hodinové indexy na číselníku, což umožnilo snadné odečítání času v noci.

　　Tradiční fluorescenční nátěrové hmoty lze rozdělit na samozářivé a světloakumulační. Samozářivé luminofory využívají stopové množství radioaktivních látek, které uvolňují záření excitující luminofor, aby začal svítit. Světloakumulační luminofory neobsahují prakticky žádné radioaktivní látky, ale vyžadují předchozí vystavení vnějšímu světlu o dostatečné intenzitě, aby se jejich elektrony excitovaly z nízké energetické hladiny na vysokou, kde jsou uloženy. Když je okolní prostředí tmavé, energie se pomalu uvolňuje, jak elektrony přecházejí zpět z vysoké na nízkou energetickou hladinu, což způsobuje, že luminofor svítí. Protože světloakumulační typy neobsahují materiály excitující zářením, doba jejich dosvitu není v současnosti tak dlouhá jako u samozářivého typu.

　　Radiová luminiscence

　　Jen velmi málo raných kapesních hodinek bylo vybaveno luminiscencí. Skutečná popularita luminiscence je neoddělitelně spjata s postupným rozšiřováním vojenských přístrojů během válečných konfliktů. Bez luminiscence bylo čtení času během nočních pochodů nebo v tmavém prostředí nesmírně obtížné; používání baterky nebo jiného zdroje světla by bylo velmi nebezpečné, proto luminiscenční hodinky vznikly z nutnosti. Rané fluorescenční nátěry běžně používaly jako budič radioaktivní soli radia. Radium je standardní radioaktivní a vysoce toxická látka; i při minimálním použití a ochraně sklíčkem hodinek mohlo stále představovat riziko pro lidské zdraví. Vzhledem k jeho přirozené radioaktivitě bylo jeho používání postupně omezováno a nyní se od něj upouští.

　　Tritiová luminiscence

　　S popularitou luminiscenčních hodinek začal hodinářský průmysl přijímat tritium (Tritium)—— jako luminiscenční materiál. Tritium je izotop vodíku; stejně jako radium je radioaktivní, ale jeho radioaktivita je mnohem nižší a mnohem bezpečnější než u radia. Tritium se také používá při výrobě termonukleárních zbraní, ale jeho β rozpad uvolňuje pouze rychle se pohybující elektrony, které nepronikají lidským tělem. Pouze silný kontakt s tritiem a jeho vdechnutí (3H nebo T) může způsobit poškození lidského těla. Často vidíme, že luminiscence na historických hodinkách žloutne, což je stárnutí tritiové luminiscence.

　　Luminiscence tritiových trubic

　　Mikro tritiové plynové trubice, které jsou oblíbené v sektoru vojenských hodinek, se ve skutečnosti nazývají “tritiové plynové ampule”. Jako standardní specifikace pro americké vojenské hodinky byly přijaty počínaje rokem 1989 a dodnes zůstávají velmi populární. Čistý tritiový plyn je uzavřen ve velmi bezpečné a stabilní formě uvnitř mikro trubice z minerálního skla, jejíž vnitřní stěna je potažena luminiscenční látkou. Když elektrony emitované tritiem excitují luminiscenční látku na vnitřní stěně trubice, trubice vydává světlo, které je 100krát jasnější než tradiční luminiscenční nátěry, což umožňuje očím nositele snadno číst ciferník ve tmě bez nutnosti přizpůsobení.

　　Luminiscence Luminova

　　Od 90s se s technologickým vývojem a pokrokem objevil nový typ luminiscenčního materiálu na bázi hlinitanů alkalických zemin vzácných zemin, který má dlouhý dosvit, schopnost akumulovat světlo a neobsahuje radioaktivní látky. Toto je dnes velmi populární Luminova. Luminova je neradioaktivní, ekologicky šetrný materiál, který poprvé vyvinula japonská společnost Nemoto & Co. v roce 80. Jeho základní chemické složení je anorganický hlinitan a má extrémně vysokou odolnost vůči světlu, dlouhodobě nemění barvu a disponuje vynikající chemickou stabilitou, což znamená, že ani po letech používání nezežloutne. Protože se zásadně liší od tradičních luminiscenčních materiálů na bázi sulfidů a materiálů excitovaných radiací a neobsahuje absolutně žádné škodlivé prvky, jsou jeho chemické vlastnosti stabilnější, jas je vyšší a doba dosvitu delší. V ideálním případě lze Luminovu míchat s různými barvami, jako je růžová, modrá, žlutá, červená atd., čímž lze vytvářet barevné světelné efekty, které designu hodinek dodávají mnoho bohatých prvků. Mezitím i luxusnějšíRepliky hodinektuto látku také často využívají.