Původ a vývoj švýcarských hodinek

        Počátky:Švýcarské hodinky jsou všeobecně známé a vyžadují vysoké ceny. Hodinářský průmysl však nebyl ve Švýcarsku původní. Na konci 16. století vyvolaly náboženské konflikty ve Francii masakr, což přimělo hugenotské stoupence Kalvína k útěku do Švýcarska, kam přinesli hodinářské techniky. Spojením tohoto francouzského řemesla s místním zlatnickým a stříbrnickým řemeslem vznikl švýcarský hodinářský průmysl. Šířil se směrem ven z Ženevy poblíž francouzských hranic, přičemž se táhl především severovýchodně podél pohoří Jura až do Schaffhausenu na severovýchodě a rozvíjel se po celé severní polovině Švýcarska.

švýcarské hodinky

        Vývoj:Ve svých počátcích se hodinářství spoléhalo téměř výhradně na ruční práci. Teprve se zavedením hodinářských strojů v roce 1845, které umožnilo sériovou výrobu, se odvětví skutečně stalo moderním výrobním sektorem. V následujícím století produkce hodinek prudce vzrostla, přičemž vrcholná roční produkce dosáhla 1.04 miliardy kusů, což představuje 40 % celosvětového úhrnu, přičemž téměř vše bylo určeno na vývoz. Ze všech hodinek vyvezených do celého světa pocházelo 10 ze každých 7 ze Švýcarska. Přesto švýcarský hodinářský průmysl udržoval roztříštěnou strukturu řemeslného oboru po více než tři století; kromě hrstky známých velkých výrobců nebyl nikdy vysoce centralizovaný, přičemž většina tvůrců byla malých a středních podniků. Tváří v tvář sílící globální konkurenci hodinářský průmysl spojil své zdroje a v roce 1921 založil Švýcarský hodinářský výzkumný ústav a v roce 1962 Centrum pro elektronické hodinářství, přičemž obě byly výzkumné a vývojové instituce se sídlem v Neuchâtelu. Až do mid-70s se některé nové technologie objevovaly nejprve ve Švýcarsku. Mezi nejčasnější patřily displeje s tekutými krystaly; ultra tenké hodinky (pod 1 milimetrů tloušťky) a baterie integrované v řemínku, které využívají tělesné teplo. Během mid-1970s je však předstihla místa jako Japonsko a Hongkong. Jednou z cest byly špičkové hodinky úzce propojené s šperkařstvím. Švýcarští hodináři díky cílenému výzkumu a vývoji představili v 80 letech sérii cenově dostupných plastových křemíkových analogových hodinek, z nichž nejstarší a nejznámější se jmenovaly Swatch. Jde o složeninu: druhá část jsou 5 “ hodinky ”, zatímco první dvě písmena rovněž začínají anglické slovo “ švýcarské ”. Quartzový strojek je uzavřen uvnitř plastového pouzdra, takže je v případě rozbití neopravitelný, avšak mimořádně odolný a na jedinou malou výměnu baterie vydrží v chodu dva až tři roky. Tyto hodinky dosáhly na západních trzích nesmírného úspěchu.