Jak rozpoznat pravost hodinek?

Rozpoznávání hodinek má ve skutečnosti svá pravidla. Hodinky se liší od kaligrafie, maleb nebo porcelánu, protože samotné hodinky jsou precizní a složité mechanické zařízení, přičemž některé díly jsou extrémně malé a choulostivé; u řemeslného zpracování replik je vyloučeno, aby neodhalily nedostatky. Falšování je určeno hlavně k oklamání těch, kteří nerozumí, a pro repliku hodinek je nemožné, aby byla vyrobena přesně stejně jako originál. Níže konkrétně představíme některé metody pro ověření pravosti hodinek. Vyžaduje to samozřejmě také větší porozumění a výzkum; čím více budete studovat a pozorovat, tím více se vaše schopnost rozpoznávání přirozeně zlepší.

    I. Součásti strojku:

    (1) Pohled na povrch strojku
　　
    Některé důležité části strojku jsou poměrně dobře viditelné na povrchu nebo na můstku setrvačky, jako například zhášecí tlumič rázů. Existují různé značky a stupně; levnější běžně používají trojúhelníkové tlumiče nárazů, které jsou často k vidění na hodinkách v provedení repliky. Lepší používají INCABLOC, zatímco špičkové hodinky obecně používají tlumiče KIF, jako jsou ty od značek Rolex, Vacheron Constantin, Patek Philippe, Audemars Piguet atd. Pokud budete pozorně pozorovat, zjistíte, že i při použití stejného strojku se specifikace tlumičů nárazů liší. Například Omega i Tudor používají strojek ETA 2892, ale Tudor používá KIF, zatímco Omega používá INCABLOC. Špičkové hodinky mají špičkové tradiční postupy; obvykle je kombinace tlumiče nárazů KIF a šnekového mechanismus přesného nastavení (zvaného „Etachron“) puncem špičkového hodinového strojku. Přinejmenším používají mechanismus jemného seřízení s excentrickými šrouby.
　　
    (2) Materiál a řemeslné zpracování:
　　
    Dále jsou lépe viditelnými součástmi krokove kolo a paleta kotvy. Střední až levnější strojky používají mosazné palety kotvy a povrchy krokového kola i palety kotvy nejsou leštěné. Špičkové strojky používají ocelové palety kotvy (protože ocel má nižší měrnou hmotnost) a povrchy krokového kola i palety kotvy jsou leštěné. Leštění ocelových dílů a zdobení a broušení můstků strojku jsou hlavními charakteristikami špičkových hodinkových strojků.
　　
    Setrvačka: Setrvačka špičkových hodinek je rozhodně zlatavé barvy. Materiál setrvačky se ve skutečnosti liší; standardní hodinky používají slitinu zinku a mědi (novoříbrno), zatímco špičkové používají beryliovou slitinu (BE). Berylium je letecký materiál, který je lehký a zároveň tvrdý, především proto, že jeho tepelná lineární roztažnost je minimální, což může zajistit přesnost hodinek.
　　
    Špičkové hodinky mají ženevskou pečec (požadavky 12).
　　
    Barva povrchu strojku:
　　
    Mezi běžné masové strojky (včetně quartzových hodinek) patří ETA, RONDA a japonská (MIYOTA), což je Citizen. Obecně je na můstku strojku vyryto „SWISS PARTS“, což je obvykle strojek smontovaný na Dálném východě (Thajsko), zatímco strojky s pozlacenými můstky jsou většinou originální.
　　
    (3) Značení na můstku strojku:
　　
    V minulosti mělo mnoho hodinek vlastní in-house strojky, jako například Jaeger-LeCoultre, Movado, Omega, Enicar, Longines atd., známé jako „výrobci hodinek s kompletními službami“. V dnešní době však kvůli kontrole nákladů všichni nakupují strojky a používají především švýcarské strojky ETA. (Ve Švýcarsku dříve bývalo mnoho továren na strojky, jako ST, AS, FHF, F, ale ty už v podstatě nejsou k vidění.)
　　
    Levnější používají RONDA (quartzové hodinky). Každý používá ETA a aby se odlišili, vyrývají na rotor automatického návinu především své vlastní logo. Protože rotor automatického návinu je kov s poměrně vysokou měrnou hmotností, nelze na něj razit nápisy. Quartzové hodinky tisknou vlastní značku na desku plošných spojů. Cartier rovněž používá ETA, ale má vlastní speciálně vyrobené můstky.
　　
    Mechanické hodinky mají navíc na okraji pozice setrvačky na hlavní desce strojku obvykle sadu speciálních písmen.

    Každé hodinky mají svou vlastní značku, takže i když dojde k výměně strojku nebo sestavení hodinek, lze to stále odhalit.
　　
    Některé slavné hodinky velkých značek navíc používají také strojky ETA, ale obvykle procházejí dalším jemným zpracováním (leštěním). Další vlastností je, že si čísla strojků pojmenovávají sami, jako například Longines, Rado a Enicar (například Enicar ETA 2671, na základní desce strojku je vyryto 'AR 770'. Kdysi vydaly prohlášení, že pokud na základní desce strojku není 'AR', jedná se o repliku hodinek!).
　　
    II. Zkontrolujte štítky

    Některé hodinky mají na dýnku duhové štítky: například Rolex. Hodinky v provedení repliky mají pouze kus zeleného papíru bez duhového efektu. Duhové štítky na dýncích raných hodinek Titoni byly také vyrobeny velmi dobře.

    III. Prozkoumejte jemné detaily exteriéru:
　　
    Takzvané jemné detaily se týkají především číselníku; řemeslné zpracování ruček to vystihuje nejlépe. Ručky replik hodinek jsou málokdy vyrobeny dobře; například konce ruček mohou viset, ručky nemusí být rovné, svítivost může být špatná nebo okraje ruček nemusejí být zřetelné. Například konec vteřinové ručky Rolex je zaoblený, zatímco na replice je plochý a konce vteřinových ruček některých quartzových hodinek jsou kvůli vyvážení zesílené atd.
　　
    Dále prozkoumejte číselník, anglické nápisy a stupnice. Například u hodinek Rolex je potisk výjimečně ostrý s lesklou lakovou úpravou a mírně vystupuje. Replika hodinek toho nedosahuje. Často lze pozorovat, že repliky hodinek jako Rolex a Piaget se vyznačují rozmazaným potiskem, který nedokáže zcela pokrýt povrch. Číselníky prestižních hodinek nelze reálně napodobit; složité počítačem generované číselníky hodinek Rolex je pro repliky extrémně obtížné přesně napodobit.

    IV. Kontrola sklíčka
　　
    Současné výrobní standardy pro hodinková sklíčka jsou extrémně vysoké, díky čemuž jsou sklíčka na replikách hodinek téměř identická s originálními, s výjimkou toho, že některé značky umisťují na sklíčko podpisovou značku, jako například rané modely Omega a Rado. Moderní hodinky Rolex mají také na sklíčku na pozici 6 hodin drobnou laserem leptanou korunku tvořenou velmi tenkou řádkou písmen Rolex.

    Safírové sklíčko pro hodinky Rolex stojí v továrnách v Shenzhenu přibližně 20 jüanů, zatímco originální náhradní díl stojí asi 1500 jüanů. Obě jsou safírová sklíčka, takže vnější vzhled je velmi podobný (pravá sklíčka mají slabý namodralý nádech, zatímco repliky jsou bezbarvé). Nylonové těsnicí kroužky se však mírně liší.
　　
     Mezi materiály hodinkových sklíček patří dřívější akrylát (organický), minerální sklo a safírové sklíčko. Safír se dnes používá běžně. V minulosti musel být výslovně označen jako Sapphire. Replika hodinek může mít na dýnku označení safíru, přičemž používá obyčejné sklo, což lze zjistit pomocí refractometru. Safírindex lomuje 1.76-1.77, kdežto obyčejné sklo je 1.52.
　　
    V. Kontrola čísel a sériových označení:
　　
    Exteriér:
　　
    Většina hodinek nese referenční číslo pouzdra a kalibr stroje a špičkové hodinky by měly navíc obsahovat výrobní sériová čísla, sériová čísla stroje a reference tahu. Tato označení jsou vyražena na vnitřním i vnějším povrchu dýnka pouzdra. Některé hodinky mají navíc čísla na vnitřní a vnější straně koncových dílů tahu.

    Některé repliky hodinek označení mají, zatímco jiné ne. Při bližším pohledu jsou však značení na replikách obvykle mělká, nerovně nebo křivě vyrytá, mají nesprávnou velikost písma, porušují kódovací konvence značky nebo obsahují příliš mnoho číslic. (Výrobní sériová čísla Rolex a Tudor začínají písmenem následovaným 6 číslicemi, zatímco čísla Omega a Rado se skládají z 8 číslic. Falzifikáty hodinek Rado s 13 číslicemi vyraženými na dýnku pouzdra naznačují, že tisíce hodinek mohou sdílet úplně stejné sériové číslo.

    Každé referenční číslo hodinek má konkrétní význam a není zvoleno náhodně. Například Rolex 16233: 16 označuje pánské automatické hodinky s datumovkou, kdežto 18 označuje pánské automatické hodinky s ukázkou dne a data. Poslední číslice 3 znamená zlato a nerezovou ocel, 8 představuje hodinky z masivního zlata, 4 označuje ocel s lunetou z bílého zlata a 0 označuje pouzdro a tah z nerezové oceli, mimo jiné. Mnoho replik hodinek zobrazuje náhodné kódy.Autentické hodinky mají pro každý kus jedinečné, individuální sériové číslo.
　　
    Strojek
　　
    Některé pozoruhodně dobře vyrobené repliky Omega využívají pravé strojky ETA 2892, avšak rytina na kyvadlu závaží vypadá velmi neobvykle a připomíná laserové leptání. Punc na základní desce byl navíc úmyslně odfrézován, takže chybí označení kalibru strojku.
　　
    Pokud jde o japonské hodinky: podle dokumentace společnosti Citizen není žádný strojek nesoucí rytinu MIYOTA namísto CITIZEN na kyvadlu závaží pravým Citizenem, protože MIYOTA slouží jako exportní řada strojků Citizen a neobsahuje pozlacené můstky.
　　
    Mnoho replik hodinek je osazeno starými strojky umístěnými uvnitř nově replikovaných pouzder. Po opakovaných opravách tyto strojky vykazují drobné škrábance na povrchových součástech a můstcích spolu s nesouladnými specifikacemi šroubů. Nejjednoduššími varovnými signály jsou otepy a stopy po stlačení kolem drážek šroubů.

    VI. Kontrola punců a razítek

    Kontrola punců se týká především hodinek z masivního zlata a drahých kovů. Punce na replikách bývají obvykle rozostřené, mělké nebo nesprávně zarovnané i po opakovaném ražení. Pravé hodinky se vyznačují hlubokými a ostrými puncy. Toto označení se obvykle razí na vnitřní a vnější dýnko pouzdra, nožky, náramky a na přezky kožených řemínků.

    Pokud se k napodobení pouzder z masivního zlata používají pozlacená pouzdra nebo pouzdra z nerezové oceli, mohou zobrazovat pouze 18K bez oficiálních punců a pouhé porovnání hmotnosti odhalí rozdíl. Dýnka pouzder na replikách bývají často záměrně zesílená, někdy dokonce zatížená olověnými vložkami. Ačkoliv je nerezová ocel slabě magnetická, silné magnetické pole ji přesto může přitáhnout; zavěšení hodinek na provázek umožňuje testování neodymovým magnetem.
　　
    U pozlacených pouzder hodinek, kde tloušťka pokovení přesahuje 10 mikronů, jsou povinné číselné punce, jako například G10, PL10 a PLATED10. Pozlacení Omega o tloušťce 20 mikronů je například indikováno puncem 20 vyraženým na nožce pouzdra; pokovení pod 10 mikronů je klasifikováno pouze jako nízká kvalita.
　　
    VII. Zkoumání drahých kamenů a řemeslného zpracování osazení
　　
    Ciferníky replik často využívají štrasové kameny nebo syntetický zirkon. I když jsou použity pravé diamanty, osazení bývá často nerovnoměrné, s nekonzistentními průměry kamenů, různými velikostmi nebo oštípanými kameny. Špičkové hodinky se štrasovým kamenům zcela vyhýbají, protože pravé drahé kovy a drahokamy jsou pro vyjádření luxusu nezbytné.

    VIII. Kontrola skrytých míst:
　　
    Profesionální ověřování pravosti vyžaduje kontrolu rozebraných vnějších a strojkových komponentů, zejména v těch nejskrytějších oblastech, jako jsou stěžejky, tubusy a články tahu. Důvodem je, že ani ty nejsofistikovanější repliky nedokážou tyto konkrétní díly věrně napodobits, přičemž často vykazují zřetelné rozdíly oproti pravým hodinkám.　　
　　　　
    Například u modelu Rolex 16238 jsou pouzdro i tah vyrobeny z 18K zlata. Replika může vypadat identicky jako pravé hodinky, ale bude soustavně o dva gramy lehčí. Proč tomu tak je? Zpracování článků tahu se liší. To platí také pro nejběžnější 16233. Masivní zlatá luneta hodinek Rolex navíc obsahuje znak korunky, který je viditelný pouze po jejím sejmutí, zatímco repliky tento detail postrádají.
　　
    Stěžejky (pružné spojky propojující pouzdro a tah) u replik jsou obvykle externě dodávané součásti, čímž se liší od originálů. Skvělý příklad najdeme u hodinek Rolex. Kontrola této oblasti hned při prvním kontaktu s hodinkami okamžitě odhalí jejich pravou povahu. Podobně značky jako Rado a Omega využívají zakázkové stěžejky, zatímco repliky se výrazně liší.
　　
    Kromě toho existují podstatné rozdíly v tubusu korunky mezi originálními a replikovými hodinkami, včetně procesu instalace. U hodinek z masivního zlata je tubus korunky rovněž zlatý, zatímco replika může mít tubus ocelové barvy, který obvykle postrádá vnitřní závit. To lze zjistit povytažením korunky.