Rozdíly ve vodotěsnosti luxusních hodinek

Vzhledem k rychlému vývoji sportovních hodinek se vodotěsnost stala tak běžnou, že ji často považujeme za samozřejmost. Bližší pohled na tuto běžnou vlastnost však odhaluje její složitost.

Jak zajistit vodotěsnost hodinek:

K vodotěsnosti hodinek přispívá několik faktorů. Tím nejdůležitějším je těsnění neboli O-kroužek vyrobený z pryže, nylonu nebo teflonu. Vytváří vodotěsný uzávěr ve spojích mezi sklíčkem, dýnkem, korunkou a pouzdrem. U chronografů mají těsnění také tlačítka. Vodotěsná pouzdra jsou navíc opatřena těsnicími vrstvami, které zabraňují vniknutí vody. Tloušťka a materiál pouzdra jsou rovněž důležitými faktory při určování, zda lze hodinky bezpečně nosit pod vodou.

K vodotěsnosti přispívá také použití šroubovacího dýnka namísto lisovaného. Mnoho potápěčských hodinek používá šroubovací korunku, aby se zabránilo pronikání vody otvorem pro natahovací hřídel. Utažení korunky vytvoří vodotěsný uzávěr, podobně jako těsnění mezi sklenicí a jejím šroubovacím víčkem.

Proč je neoznačovat jako „zcela vodotěsné“:

Podle pokynů vydaných americkou Federální obchodní komisí (FTC) nesmějí prodejci hodinek označovat své výrobky jako „zcela vodotěsné“. I když jsou hodinky určeny pro hlubinné potápění, nelze tvrdit, že jsou zcela vodotěsné.

Jaké jsou různé úrovně vodotěsnosti:

Hodinky s nejnižším stupněm vodotěsnosti jsou označeny pouze jako „vodotěsné“; ty zvládnou stříkající vodu, ale neměly by se ponořovat. Další úroveň, nejčastěji označená jako vodotěsná do 50 metrů, znamená, že hodinky jsou vhodné pro plavání; další úroveň je 100 metrů, což značí vhodnost pro šnorchlování; následuje 200 metrů, vhodné pro rekreační potápění s dýchacím přístrojem; a dále až neuvěřitelných 1000 metrů. Peter Purtschert, technický ředitel společnosti Breitling USA, upozorňuje, že hodinky na této poslední úroveni lze používat pro hloubkové potápění s těsněními vyrobenými z materiálů odolných vůči heliu v dekompresní komoře potápěče. Některé hodinky jsou vybaveny ventilem, kterým může nositel vypustit helium, jež proniklo do hodinek, což zabrání prasknutí pouzdra, když se hodinky a potápěč vrátí do normálního atmosférického tlaku. Hloubka vodotěsnosti vyjádřená v metrech je pouze teoretická hodnota. Vztahuje se k hloubce, kdy jsou hodinky i voda zcela v klidu. Tato statická podmínka v reálném světě pro plavce nebo potápěče neexistuje. V reálném životě pohyb paže nositele ve vodě výrazně zvyšuje tlak vody na hodinky, takže by se neměly nosit do teoretické hloubky označené laboratorními zkušebními stroji.

V technických specifikacích vodotěsnosti znamená ATM „atmosféru“, což se rovná tlaku v hloubce 10 metrů. Dalším termínem pro atmosférický tlak je bar, který se v Evropě často používá.

Vodotěsnost není trvalá a závisí na několika faktorech, z nichž některé jsou ovlivněny opotřebením nebo časem. Těsnění mohou korodovat nebo se deformovat, pouzdro může být poškozeno nebo se sklíčko může uvolnit či prasknout. Proto, stejně jako vaše auto a vaše zuby, vyžadují hodinky preventivní údržbu a servis.

Jak testovat vodotěsnost:

Pro testování vodotěsnosti existují v zásadě dvě strojové metody, známé jako „suchý“ a „mokrý“ test. Při suchém testu se na hodinky působí tlakem vzduchu a měří se expanze pouzdra v důsledku úniku vzduchu. Pokud se pouzdro roztáhne, hodinky nejsou vodotěsné. U jednoho typu „mokrého“ testu se na hodinky nejprve působí tlakem vzduchu a poté se ponoří do vody. Pokud se pod vodou objeví bublinky, znamená to, že vzduch vnikl do hodinek již před ponořením, což znamená, že nejsou vodotěsné. Další „mokrý“ test spočívá v umístění hodinek do malé komory naplněné vodou a jejich následném stlačení pístem. Pokud do hodinek vnikne voda, znamená to, že hodinky nejsou vodotěsné.